jinak též druh Arabica či Arabika oficielně zapsána roku 1753. Nejznámější je pak odrůda Typica či Burbon. Keře druhu Arabica se v nešlechtěném stavu dorůstají velikosti 6 až 8 metrů. Především kvůli své náchylnosti k různým nemocem jsou keře Arabica pěstovány v nadmořské výšce od 900, což je jakási pomyslná hranice pro úspěšné bojování právě s nemocemi, až do 2000 metrů. Mimo jiné ve výškách, kde navíc nehrozí umrznutí keřů. Keře Arabica jsou v porovnání s Robusta méně odolné horku a parazitům. Především pak díky výrazně vyšším nákladům vynaložených na pěstování a šlechtění keřů ve vyšších nadmořských výškách, často pak na velmi příkrých a strmých svazích, a také díky velké dávce nutných postřiků a potřebné péče, mají plody Arabica daleko větší tržní hodnotu, ale také prvotřídní kvalitu.
Nicméně ten nejzákladnější rozdíl mezi Arabica a Robusta můžeme pozorovat už u jejich semen či zrnek. Zrnko Arabica je plošší, protáhlejší a rýha uprostřed zrnka je zakřivená. Je velmi syté, zelené barvy výjimečně se může vyskytnout též s namodralým tónem.
S pohledu chemického složení je u nich největší rozdíl v obsahu kofeinu. 1 až 1,75% je ho obsaženo v Arabica a 2 až 4,5% je ho obsaženo v Robusta.